V předchozích příspěvcích jsme se seznámili s těmi fázemi mediace, ve kterých IP mediátor navozuje pocit vzájemné důvěry a pozitivního ovzduší pro mediační jednání, nastavuje základní pracovní a společenská pravidla, a také aktivně naslouchá stranám a pojmenovává předměty jednání. Strany konfliktu však nebyly zatím připraveny spolu efektivně komunikovat a vzájemně si naslouchat. K tomu dochází až ve chvíli, kdy strany navazují na to, co slyšely v rámci předcházejícího projevu stran, když hovořily k IP mediátorovi. Cílem této třetí fáze bylo, aby si vzájemně strany vyjasnily, jak situaci nyní chápou.
Strany si za pomoci IP mediátora vzájemně naslouchaly proto, aby se vzájemně se pochopily a poznaly pohled druhé strany, také aby porozuměly potřebám druhé strany a nebály se tyto potřeby otevřeně pojmenovat. IP mediátor se přitom snažil vzniklou situaci nově pojmenovat a pozitivně ji zarámovat. Stranám tak IP mediátor umožnil změnu jejich dosavadních pozic. Pokud se stranám podaří pochopit potřeby druhé strany, je možné v procesu mediace pokračovat do fáze hledání řešení.
Jakmile jsou tedy strany schopny vzájemně komunikovat, pochopily se a rozumí potřebám druhé strany, je možné přistoupit k hledání řešení. Proto cílem této další (čtvrté) fáze je formulovat všechna v úvahu přicházející řešení předmětů jednání, které si strany pojmenovaly. IP mediátor stranám pomáhá tato řešení hledat a formulovat, přičemž je zapisuje na flipchart. Strany poté vybírají za pomoci IP mediátora řešení, která jsou pro ně výhodná a přinášejí zisky oběma stranám. S využitím techniky brainstormingu strany přitom hledají přijatelné řešení pro každý předmět jednání.
Pokud jsme tedy např. v rámci uvedeného příkladu sporu o výši odměny původce technického řešení při realizaci výzkumného projektu dospěli k tomu, že si strany dokázaly otevřeně své potřeby pojmenovat a vzájemně se pochopit, je možné přistoupit k hledání řešení. Zaměstnavatel teprve v této fázi pochopil, že ve firmě nejsou spravedlivě (resp. vůbec) nastavena pravidla pro určení odměny původců za vytvoření vynálezu a připustil, že to může způsobovat těžkosti jak zaměstnancům, tak i samotné firmě. Na druhé straně zaměstnanec pochopil, že požadavek na jednorázově dodatečné finanční vypořádání není reálný, protože firma dosud nerealizovala zisky z jeho vynálezu a teprve jedná o uzavření licenční smlouvy, přičemž výnosy se předpokládají postupně a teprve v následujících letech. Zaměstnavatel také pochopil, že odměna v podobě mzdy zaměstnance (původce) není dostatečná a dokonce není ani v souladu se zákonem odpírat zaměstnanci jeho právo na dodatečnou přiměřenou odměnu. Firma by se tak mohla dostat do vážného sporu, který by ohrozil její reputaci u obchodních partnerů a možná i finanční stabilitu. Navíc by i reálně hrozilo, že zaměstnanec z firmy odejde a bude své myšlenky realizovat jinde. To by nebylo pro zaměstnavatele výhodné.
Naproti tomu zaměstnanec, přestože se mu ve firmě líbí, by byl nucen firmu opustit, a to jen z důvodu hledání potřebné finanční stability a profesního uznání, které mu stávající zaměstnavatel není schopen poskytnout. Připouští, že je ochoten si založit i vlastní firmu, kde bude své myšlenky realizovat. Je zřejmé, že takový spor je velmi obtížně řešitelný soudní cestou, zejména z důvodu jeho časové náročnosti, vysokým nákladům na vedení sporu, hrozícímu odchodu zaměstnance a rozpadu výzkumného týmu, případně nelegálnímu transferu znalostí a poznatků z výzkumu do nové firmy či do zahraničí. Strany však prostřednictvím IP mediátora byly schopny spolu začít efektivně komunikovat, definovaly si předměty jednání a začaly hledat řešení této situace, které by bylo vyhovující pro obě strany.
Z hlediska postupu v této fázi IP mediátor nejprve vyzve strany, aby aktivně (sami) hledaly řešení. Používá přitom techniku brainstormingu. IP mediátor zopakuje témata zapsaná na flipchartu a určí první předmět jednání. Zpravidla postupuje od nejjednoduššího ke složitějšímu, kde lze předpokládat obtíže. IP mediátor zrekapituluje, k čemu strany dospěly a také připomene jejich společné zájmy. Aby bylo hledání efektivní, IP mediátor stanoví také přiměřený časový limit, ve kterém budou strany řešení hledat. Všechny návrhy IP mediátor zapisuje na flipchat, nehodnotí je a vybízí strany k co největší kreativitě při jejich hledání. Zapsané návrhy IP mediátor přečte, některé další doplní a ujistí se, že všichni chápou jejich smysl.
IP mediátor poté hledá ze zapsaných návrhů podobné náměty a zapíše je jako společné téma. Také stanoví prioritu jednotlivých témat a vede strany k určení základních kritérií vybraných řešení (finanční, technická, personální apod.). IP mediátor je všechny zapisuje na flipchart. Tímto způsobem je následně vybráno (stanoveno) nejvhodnější řešení pro sobě strany. Důležité je také zjistit, které návrhy jsou pro strany zcela nepřijatelné. Jsou-li v rámci IP mediace řešena i abstraktní témata, jako je např. respekt a profesní uznání původce technického řešení, i toto téma nelze pominout a je nutné o těchto tématech hovořit a musí s nimi počítáno.
Jsou-li v rámci IP mediace témata, která jsou komplikovaná a vzbuzují značné emoce, je vhodné je zařadit až na pozdější dobu, kdy budou strany již schopny spolu konstruktivně komunikovat. Někdy je přesto nutné, aby IP mediátor položit otázky typu: „A co se stane, když se nedohodnete?, Co vlastně očekáváte od mediace?, Co chcete, aby se stalo?“ apod. Může dojít i k situaci, kdy výsledkem mediačního jednání je tzv. Dohoda o nedohodě. Může se také stát, že při IP mediaci se podaří vyřešit jen část problému a zbylou jeho část budou muset strany řešit prostřednictvím soudního nebo rozhodčího řízení. Někdy je také vhodné dát určitý časový prostor (obvykle do příštího mediačního jednání), aby si strany mohly zvolené řešení vyzkoušet a zjistit, zda jim bude skutečně vyhovovat.
V našem konkrétním případě tak zaměstnavatel díky předchozímu sdělení původce teprve nyní zjistil, že jeho skutečnou potřebou je uznání v rámci pracovního týmu a také potřeba finanční jistoty z důvodu nemoci rodinného příslušníka. O tom zaměstnavatel dosud vůbec nevěděl. Naopak původce nevěděl, že hlavním důvodem dosud odmítavého postoje zaměstnavatele je obava, že požadovaný finanční nárok, bude-li vyplacen jednorázově, ohrozí další financování výzkumného projektu. IP mediátor proto mohl strany aktivně přivést k hledání řešení, kdy zaměstnavatel navrhl vytvoření spravedlivého systému hodnocení a odměňování původců technických řešení. V dalších krocích pak obě strany aktivně hledaly parametry takového systému odměňování, který by byl výhodný jak pro zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Vedle toho strany hledají i řešení pro další předměty jednání, které si v rámci IP mediace stanovily, tedy podmínky pro práci výzkumníků, jejich profesní uznání a investice do výzkumu.
IP mediátor tedy v daném případě aktivně pomáhá stranám při hledání řešení a také jako odborník v oblasti duševního vlastnictví umožňuje stranám vidět jejich záležitosti v širších souvislostech. Strany si tak mohou za pomoci IP mediátora vždy ověřit důsledky navržených řešení a rozumět jim. Teprve v další fázi pak strany začínají rozpracovávat vybraná řešení do konkrétních kroků. Ale o tom zase příště.
V Praze dne 10. 07. 2022
JUDr. David Karabec, MPA, LL.M.
